english version polska wersja

Vážení návštěvníci používejte pro rezervaci ubytování na chatě Návrší tyto kontakty:

mobil: +420 774 415 986 . email: navrsi@navrsi.eu . František Švec . IČ:87992124

Historie horské chaty Návrší

Chata Návrší, stojící 2 km nad Stříbrnicemi, vznikla v době prudkého rozvoje turistiky ve 20. letech minulého století. Původně zde stála salaš, jejíž majitel Karl Jungmann ze Stříbrnic (Stubenseifen) využil okolnosti, že objekt stál při jedné z turistických cest ze Starého Města pod Sněžníkem na Králický Sněžník a upravil ji přibližně v r. 1922 na ubytovnu pro turisty. Poněvadž se jeho rozhodnutí ukázalo jako správné a přineslo rodině značný finanční prospěch, rozhodl se Karl Jungmann vystavět zde klasickou horskou chatu, což realizoval v r. 1928. Chata dostala název Sennhüttenbaude (U salašních bud). Stavba to byla dost velkorysá, budova, stojící v nadmořské výšce 880 m ve svahu kopce, měla dvě patra a v nich celkem 22 lůžka, v přízemí velkou restauraci a pod ní velký kamenný sklep, z části zabudovaný do svahu. Zavedení elektřiny, vodovodu a posléze i telefonu bylo samozřejmostí. V domě byla dokonce zabudována i koupelna, takže zde měli i teplou vodu. O málo později byla čelní strana chaty (alespoň podle dochovaných snímků) patrně pokryta eternitem, který ji chránil před nepříznivými vlivy klimatu a současně ji zateploval. Chata se tak stala pro turisty přirozeným záchytným bodem a jako takovou ji také uvítali němečtí turisté.

V téže době se vedení Jesenické župy Klubu československých turistů (KČST) snažilo v Jeseníkách vybudovat vlastní českou chatu, což pro nedostatek finančních prostředků nebylo možno realizovat. Aby však i v této přechodné době zajistilo českým turistům jakési jistoty ubytování v pohraničních horách, rozhodlo se přistoupit na dohody s vlastníky již existujících objektů v pohraničí, že budou při ubytováváni jednak upřednostňovat české turisty, navíc jim budou poskytovat příslušnou slevu. KČST se pak recipročně zavázala k propagaci těchto objektů s tím, že sem budou české turisty programově zasílat. Takový objekt byl poté označen (a to i příslušnou emailovou tabulkou, umístěnou na domě) jako stanice KČST, takže už tím signalizovala kolemjdoucími českému turistovi, že zde se může bez nesnází a navíc se slevou ubytovat. Byl to oboustranně výhodný obchod, neboť hostinští si tak zajišťovali poměrně stálý přísun hostů, takže i při poskytovaných slevách na tom byli stále dobře, zejména pak tam, kde měli velkou konkurenci v ostatních pohostinských zařízeních v místě.

Protože se brzy ukázalo, že turisté, směřující na Králický Sněžník, se přece jen raději ubytovávali až v Liechtensteinově chatě na Králickém Sněžníku, a chata pana Jungmanna zela často prázdnotou, využilo vedení Jesenické župy této situace a ještě v r. 1928 se s panem Jungmannem dohodlo, že ve své chatě zřídí stanici KČST. Chatě, která stále nesla svůj německý název, umístěný na desce v průčelí domu, se začalo říkat „U salašních bud“ a dokonce ji tak začali říkat i rozzlobení Němci, kteří tento průnik Čechů do svého území poněkud nelibě nesli. Teprve později došlo v názvu chaty k úpravě, když se zvolil pro obě strany přijatelný termín „Jungmannovy boudy“. Také v tomto případě na smlouvě vydělaly obě strany, Češi se zde mohli bez nesnází ubytovat a pan Jungmann měl zajištěn slušný přivýdělek, neboť v chatě pochopitelně i nadále běžně ubytovával a stravoval své soukmenovce. Díky svému poněkud zvláštnímu postavení však o chatě chybí jakékoliv bližší informace; Němci o chatě nepsali ze zásady, neboť šlo podle nich o český (v horším případě zrádcovský) objekt, Češi jej zase považovali za objekt německý a v podstatě se o něm též nezmiňovali, dokonce jej ani nijak zvlášť nepropagovali. Českých turistů se zde ostatně, i přes jejich masivní nástup do Jeseníků ve 30. letech, objevovalo málo, neboť tento kout pohoří jim přišel poněkud odlehlý.

Chata přesto dobře prosperovala až do začátku války. Válečné okolnosti, projevující se především obrovským úbytkem turistů, ji pochopitelně poškozovaly, nicméně bez větší úhony přežila do r. 1945. Po válce došlo ke konfiskaci veškerého německého majetku, v daném případě byl objekt panu Jungmannovi, jenž byl posléze přesídlen do Německa, zabaven. Chaty se tak na nějaký čas zmocnilo ředitelství pošt v Olomouci (to v Jeseníkách získalo celou řadu podobných objektů), které z ní pod názvem Poštovní domov vybudovalo rekreační objekt pro své zaměstnance. Pro turisty bylo podstatné, že zde ztratili možnost ubytování a zřejmě i občerstvení.

Rekreační zotavovnou chata zůstala i po Únoru 1948, kdy přešla do držení odborů (ROH). Odboráři se však této chaty poměrně brzo vzdali a předali ji (patrně v roce 1954) údajně pro malou kapacitu a odlehlost objektu do vlastnictví ONV v Šumperku. To ji obratem předalo odborovému školství v okrese jako zařízení pro pionýrské tábory, lyžařské výcvikové kurzy a rekreaci mládeže. Současně byla chata přejmenována na Návrší. Tehdy už až k ní (údajně až na Králický Sněžník)) vedla krásná lesní pískem či jemným štěrkem vysypaná cesta, po níž ještě koncem 60. let vozil pan Peštal s koňským povozem na chatu proviant.

obrázek: tc_historie_chata2.jpg; rozlišení: 362 × 257 px; velikost 19 kb;

Na rozdíl od jiných podobných menších objektů prošla chata Návrší poměrně příznivým vývojem, což bylo nepochybně zapříčiněno dobrým vlastníkem. Poté, co několik let sloužila odborovému svazu školství v okrese Šumperk, ji převzala v r. 1967 závodní organizace ROH gymnázia Šumperk k letním a zimním pobytům svého žactva. To již byl před vchod chaty na jižní straně přistavěn přístřešek s lomenou střechou se vchodem z východní strany. Vedení školy se pomocí brigád studentů soustavně snažilo svůj nový objekt zvelebit, byť s malým úspěchem. Teprve v r. 1968 byla provedena pořádná rekonstrukce; s minimálními náklady, za pomoci některých šumperských závodů, se brigádníkům podařilo opravit nejen hlavní budovu, ale později vybudovat novou přístavbu, když k zadní stěně chaty, kolmo na ni, bylo přistavěno velké dvoupatrové křídlo, do něhož bylo zabudováno schodiště, umývárny a toalety. Předtím byly dole pouze velmi neuspokojivé záchody a místo koupelny nevábná umývárka s ještě železnými koryty a řadou kohoutků. Voda tekla pochopitelně jen studená, což se nyní změnilo. Dále byl rozšířen počet lůžek a vedení školy zabezpečilo celoroční obsazení chaty personálem. Tím se stal celý objekt přístupný veřejnosti, která tak získala v prostoru Králického Sněžníku nejen střechu s teplým jídlem, ale i nouzové ubytování, což bylo o to významnější, že chata na Sněžníku fakticky končila svou činnost. Chata měla nyní kapacitu 50 lůžek, když přenocování turistu přišlo na 15,– Kč. K dispozici měl jak studenou tak teplou vodu, topit na pokoji si ale musel sám. V pokojích se topilo v kamnech patrně do r. 1971, poté zde bylo zavedeno ústřední topení. Vedení školy se současně staralo, aby chata byla trvale obsazena. To už zde od r. 1969 pracovali mladí manželé Krylovi, kteří tu setrvali až do r. 1975, kdy chatu dočasně opustili kvůli docházce svých dětí do školy.

Ještě v r. 1969 byl na prudkém svahu u chaty vybudován Transportou Chrudim první lyžařský vlek na Staroměstsku. Vlek byl dlouhý 213 m, překonával výškový rozdíl 65 m a za hodinu zvládl přepravu 190 osob. Díky jemu zde v podstatě nepřetržitě probíhaly školní lyžařské kurzy, když školu přišel pravidelný lyžařský výcvik studentů gymnázia na chatě podstatně levněji, než by stál jinde. V r. 1974 byla na severní straně chaty přistavěna prosklená jídelna, čímž chata byla prodloužena o cca 4 m. Pod touto přístavbou byla zřízena lyžárna, do níž se vstupovalo z venku. Prkenná podlaha ve výčepu byla nahrazena dlažbou a střecha místo tašek byla pokryta plechem. Tím byla ukončena celková přestavba, aniž by se to však na vzhledu chaty nějak výrazně projevilo. Z běžných pohlednic nelze dokonce změny zaznamenat, byť k objektu byl přistavěn velký zadní trakt a na severní straně došlo k jeho prodloužení.

V r. 1978 se chata vrátila na 6 let opět odborovému svazu školství, když chatu vedli v letech 1975 až 1979 manželé Staňkovi. Po nich sem nastoupili jako správci manželé Mikovi a setrvali zde až do r. 1983, kdy přešli na Paprsek. V tomto roce přešla chata do vlastnictví Okresního podniku služeb (OPOS) v Zábřehu na Moravě a zdejšími správci se stali manželé Mráčkovi. To by znamenalo, že přednost zde opět dostávali zaměstnanci podniku, nicméně turisté zde údajně měli i nadále volný přístup.

V r. 1990 přechází chata Návrší opět do rukou odborářů šumperského gymnázia, když se jí OPOS rád vzdal. V červnu 1993 se na chatu jako správce vrátil pan Aleš Kryl, který zde dodnes hospodaří se svou manželkou a dcerami. Pouze v zimě je nutno přibrat personál. Provoz není příliš valný, neboť stále platí, že tento kout světa je poněkud odlehlý, turisticky zanedbaný a navíc zde chybí záchytný bod na Králickém Sněžníku, jenž je tím pádem turisty méně navštěvován. Přesto chatu udržují při životě také procházející turisté. Ačkoliv až k chatě vede místo někdejší pískem sypané lesní cesty vyasfaltovaná silnice (ta vede dál směrem ke Králickému Sněžníku) a je zde dostatek místa pro zaparkování, přichází chata o hodně návštěvníků tím, že příjezd aut k chatě je zakázán.

obrázek: historie_chata3.jpg; rozlišení: 363 × 511 px; velikost 68 kb;

V květnu a červnu sem jezdí školní výlety. V zimě chatu živí lyžařské kurzy – ty začínají před vánocemi a končí o velikonocích.
V současné době jde stále o dvoupatrovou budovu, jejíž průčelí je obráceno k východu. Do chaty se vstupuje z jižní strany přes vstupní přístřešek, jenž původní lomenou střechu vyměnil za stříšku šikmou. Domem prochází chodba, končící u dveří do kuchyně. Před nimi se doprava vstupuje do lokálu a současně restaurace. Z ní je možno pokračovat do jídelny, přistavěné v r. 1974, na opačné straně je menší místnost pro uzavřenou společnost. Do patra vede z chodby schodiště vlevo. V prvním mezipatře jsou toalety a umývárny pro dámy, v druhém pak pro pány. Stěny chodeb jsou vyzdobeny snímky Králického Sněžníku, chaty Návrší v různých fázích vývoje, nechybí také snímky někdejší Liechtensteinovy chaty. V 1. patře, jež slouží k ubytovávání hostů, se nachází 7 pokojů. Pět z nich je nasměrováno východně s výhledem na Stříbrnice a Staré Město. Obzor pak lemuje hradba Jeseníků, počínající na levé straně s nezaměnitelnou siluetou Obřích skal a Šeráku. Úplně vzadu přímo na východ je možné při dobré viditelnosti spatřit telekomunikační věž na Pradědu.

Za chatou srub, kde jsou 2 pokoje pro hosty. Nad chatou vlevo stojí cca 10 teletníků pro děti. Před vchodem chaty vyvěrá pramen, sloužící k osvěžení turistů, poblíž vchodu jsou instalovány dřevěné lavice z půlených klád. Z některých z nich jsou udělány imitace auta a koně pro děti.

V chatě je dnes 32 lůžek, ve srubu dalších 22 míst pro ubytování. Zařízení je stále využíváno pro kolektivní turistické akce, ale podle potřeby stále poskytuje pasantní služby turistům včetně ubytování. Jde o velmi zachovalý a útulný objekt ještě starého typu i s původními až rodinnými tradicemi chování k hostům. Za výhodu lze považovat i jeho odlehlost, takže turista zde není obtěžován žádnými průvodními znaky dnešní civilizace. Navíc zde takřka vždy dostane ubytování a občerstvení. Za ubytování se platí 100 Kč za jednu noc, polopenze činí 195, plná penze pak 260 Kč. Případné objednávky je možné směrovat na adresu: Stříbrnice 17, 788 32 Staré Město p. Sněž., případně na tel. číslo 583 239 150, či e-mailem: chata.navrsi@worldonline.cz.

Ze Stříbrnic vede až k chatě asfaltová silnice, která chatu míjí a pokračuje přibližně dalších 2,5 km vzhůru. Pro pěší slouží žlutá značka, odbočující ze zmíněné silnice těsně za Stříbrnicemi. U chaty žlutá značka opět navazuje na silnici a vede až k bodu Nad Adéliným pramenem, kde se napojuje na červenou hřebenovku a modrou cestu ze Stříbrnic. Červená a modrá pak i nadále sleduje silnici, z níž pak prudce odbočuje po hodně vymleté a kamenité cestě nahoru doprava směrem na Králický Sněžník. Cesta je v tak špatném stavu, že se nechce věřit, že tudy kdysi vedla pískem sypaná cesta, po níž jezdily koňské povozy.

obrázek: historie_chata1.jpg; rozlišení: 358 × 255 px; velikost 47 kb;

Zpracováno k roku 1993 – autor Vítězslav Koranda
Meteoradar

webkamera

webkamera návrší

aktuálně

Od: Hugo z: 18.9.2017 23:59:27

Provoz: ne-čt 11:00–16:00 pá-so 10:00–22:00

obrázek: tc_stul_navrsi.jpg; rozlišení: 180 × 135 px; velikost 7 kb;
Horská chata Návrší Stříbrnice, 788 32 Staré Město pod Sněžníkem (okres Šumperk) GPS: N50°11'7.21" E16°52'59.62"